SUMO

Vznik sumo

Forma zápasu sumó vznikla v Japonsku ještě před počátkem našeho letopočtu pod názvem sumai, což je starojaponské slovo s významem "zápas". Sumai byla forma boje, která měla dalekosáhlý vliv na všechny druhy boje beze zbraní. Používala pestřejší techniky, než současná forma sumó a cílem zápasu bylo naprosté podrobení soupeře. Zápas sumó začal podle historických pramenů na pláži v Izumo, kde roku 23 před Kristem proběhl boj mezi dosud neporaženým Tadžima-no-Kehajou a Nomi-no-Sukune. V divokém zápase, který se odehrával před císařem Suininem, zvítězil Sukune nad Kehajou tak, že mu zlámal žebra kopem ze stoje, srazil ho k zemi. Poté si na Kehaju stoupl a rozdrtil mu tak kyčle. Kehaja na následky zranění zemřel. Tento zápas se stal původcem sumó a Sukune jeho zakladatelem.

Způsob zápasu sumo

Cílem zápasu sumó nebylo zabití soupeře, ale pouze jeho bezpodmínečné podrobení. Hlavní část boje závisely na různých způsobech chytání z blízka, zahrnoval však oproti dnešní formě také například kopy, narážení hlavou, a údery kopy, které se lišili od pružných kopů karate. Jejich cílem bylo spíše srazit protivníka k zemi, aby bylo možné si na něj stoupnout a tím si ho definitivně podrobit.

Historie zápasů sumo

Sumó nebylo běžným způsobem boje, který by se používal v masovém měřítku. Používali ho pouze vybraní bojovníci, kteří reprezentovali různé strany sporu. Časem do sumó pronikly náboženské prvky a boje se konaly jako oběť bohům výměnou za boží ochranu. Začínaly vznikat tendence vyloučit z boje nebezpečné techniky, které vedly k poškození zdraví nebo smrti. Nad zápasem sumó si začaly brát patronát císařské rodiny. Zápasníci sumó pořádali turnaje na císařských dvorech a někteří z bojovníků se stávali členy císařské stráže. Od 8. Století n.l. se sumó začalo stávat populárním jako sport. Císař Nimmjo však v devátém století vydal edikt podle kterého se sumó mělo vrátit k původní formě sumai a mělo se stát symbolem národní vojenské síly. Sumó se tak opět začalo přizpůsobovat reálnému boji s nebezpečnými technikami. Způsob určování sportovního vítězství - dotknutí země jiné části těla než chodidlem - byl zrušen. Bojovník se snažil svého soupeře porazit na zem a tam ho fixovat. Poražený nepřítel mohl být držen jako kořist nebo mohl být zabit. Bojovníci byli oblečeni do tenkého brnění, aby bylo znesnadněno chytání.

Vrcholné období sumo a současnost

Vrcholu dosáhlo sumó v 16. Století, kdy bylo vypracováno do dokonalého válečného umění. Jakmile se vojensko-politická situace v Japonsku stabilizovala, přestalo se sumó používat ve válečných konfliktech a opět se začalo používat jako oblíbený sport. Až 200 kilogramů vážící zápasníci sumó nastupují oblečeni pouze do speciálního pásu mawaši a snaží se soupeře porazit na zem nebo vytlačit ze zápasiště. Od roku 1959 se koná šest patnáctidenních turnajů ročně. Z nich vycházejí takzvaní Velcí šampióni neboli Jokozuna. Pro nás bude jistě velmi překvapivá tradiční cena pro vítěze všech šesti hlavních turnajů v roce. Je to velký pohár z českého broušeného skla.