Naginata
Původ naginata
Bojové umění naginata je uměním boje s halapartnou, což byla jedna z nejstarších zbraní bojového japonského bojového systému bugei. Halapartna byla zprvu často popisována jako meč připevněný na konec tyče. O původu této zbraně v Japonsku existují 3 teorie. Prvá uvádí, že naginatu používali ve třetím století před naším letopočtem zemědělci k sekání jako pracovní nástroj. Druhá teorie uvádí, že naginata vznikla přímo k bojovému účelu v době příchodu kovu na Asijský kontinent, tedy asi 200 let před naším letopočtem. Podle třetí teorie přinesli číňané halapartnu v době prvních migrací, tedy opět 200 let před naším letopočtem. Ani jedna z těchto teorií však není prokázána.
První použití naginata
První prokázané zmínky použití halapartny v boji na území Japonska jsou až v polovině prvního tisíciletí. Zbraň se používala proti stojícímu nepříteli, ale především proti jezdci na koni. V té době totiž jízda nabývala na významu a dosavadními zbraněmi jako meč nebo luk a šíp nebylo možné dostatečně jezdce odvrátit. V době války tenkei (939-941), při které spolu bojovali především jezdci, došla naginata velkému uznání. Halapartna tak nahradila v boji luk a šíp. Krátce halapartna soupeřila také s kopím, ale nakonec se ukázala naginata být praktičtější pro svůj široký pohyb a schopnost bodání i sekání.
Vývoj zbraně naginata
Prvotní naginata se sestávala z čepele a tyče. Čepele byly obvykle 30 až 60 centimetrů dlouhé, kruhovitě zahnuté a zakončené špičkou. Tyč měřila až 2,7 metrů. Tvrdý konec tyče byl vybaven různými kovovými špičkami pro bodání. Později byl k zbrani připevněn také chránič pro potřebu boje na krátkou vzdálenost. Postupem času se zbraň upravovala k dokonalejšímu použití v boji. Začali se používat čepele s oboustranným ostřím, dále s ostřím v pravém úhlu k tyči. Různé vidlicové a hákovité tvary a přidávané bodce rozšířily možnosti taktického použití od jednoduchého seku k metodám kombinujícím použití kopí a meče.
Použití naginata
Naginata obvykle používá techniku seků roztáčených v podobě vrtule a namířených proti všem anatomickým cílům nepřítele. Použití halapartny také okamžitě začalo ovlivňovat tvar brnění. Přidal se například chránič holení, neboť díky technikám naginaty přišla řada bojovníků o své nohy. Naginata proslavila několik japonských bojovníků. Kromě známého mnicha herkulovského vzhledu Bekeie to byla také jedna z nejodvážnějších žen japonské historie Itagaki. Tato žena s obrovským uměním naginata měla za úkol udržet posádku 3000 vojáků v zámku Torizakajama. Posádka nakonec podlehla desetitisícové armádě, ale proslavila se svým hrdinským odporem. Dalším impulsem pro používání naginata byla Mongolská invaze do Japonska v letech 1274 až 1281.
Styly naginata
Ve čtrnáctém století se vyvinulo přibližně 425 stylů cvičení s naginatou, naginatadžudcu však vždy mělo menší status než kendžucu. S rozvojem střelných zbraní a s ústupem válek se stejně jako všechna ostatní bojová umění transformovalo naginatadžucu do formy naginatadó (od formy válečného umění do formy bojového umění všestranně zdokonalujícího cvičence). Nad všemi styly naginatadó převzala patronát Celojaponská federace kendó. V současné době je naginatadó oblíbenou formou tělesného cvičení. Kromě aplikace bojových technik se cvičenci naginatadó věnují také výuce tradiční etiky a duchovnímu cvičení.