CAPOEIRA

Capoeira je bojové umění typické svým hudebním doprovodem a taneční formou. Vzniklo v Brazílii v době, kdy do této země bylo převáženo velké množství afrických otroků. Ti byli používání při práci na plantážích. V Recife (jeden z hlavních přístavů, kam se dováželi otroci) se skupina asi čtyřiceti černých otroků vzbouřila, zabila své bílé zaměstnance, pálila domy na plantážích a utekla.

Po dlouhých měsících hledání našli vzbouřenci s pomocí místních indiánů místo, kde se mohli usadit. Kvůli hojnosti palem toto místo nazvali Palmares a zde se zdokonalovali v bojovém umění, které se mísilo s místními zvyky kultur, rituálních tanců, náboženství a her a které bylo později nazváno capoeira. Původ názvu není dodnes jasný. Podle jednoho ze zdrojů jde o pojmenování v indiánském dialektu Tupi, které označuje odseknutý keř, jenž se údajně používal jako zbraň zanícenců capoeiry. Jiné zdroje odvozují význam slova capoeira z portugalského výrazu s významem kurník, resp. zloděj kuřat.

S postupem času se začaly tvořit volné komunity novoosídlenců Brazílie, kteří ovládali umění capoeiry. Nazývali se quilombos, což znamená v překladu "skrytá, maskovaná místa" (nejznámějším quilombos bylo právě sídlo Palmares). Tyto komunity přepadaly plantáže a vesnice, chytaly ženy a kradly potraviny. Koloniální páni proti nim často pořádali výpravy. Capoeira se tedy může považovat za formu neozbrojeného zápasu otroků proti pánům. Můžeme si v této chvíli položit otázku, jak se do tohoto bojového umění dostala taneční forma. Je pravda, že capoeiru většina nezasvěcených lidí považuje spíše za rituální tanec než za bojový styl. Existuje opět několik verzí taneční transformace capoeiry. Podle prvního pramenu páni zakázali capoeiru a ta se tak tajně cvičila pod rouškou tance, ladných pohybů a akrobacie. Jiná verze zase další vývoj capoeiry interpretuje jako způsob vzájemně vyrovnaných účtů mezi otroky pod maskou tance, aby tak souboj utajili před pánem, který zakázal otrokům mezi sebou bojovat.

Jisté je, že capoeira byla odhalena i ve své taneční formě , a tak byl koncem 18. století vydán totální zákaz capoeiry ve všech jejích podobách. Brazilská vládnoucí třída se v té době navíc rozhodla vyhubit ve "své" zemi jakékoliv známky orientalismu a zavedla neuvěřitelně brutální represivní opatření vůči volným Afričanům, indiánům a tulákům. Capoeira se proto znovu objevila ve své tvrdé válečné podobě a stala se obranným opatřením utlačovaných lidí. Vládnoucí třída šla v represích tak daleko, že začala považovat za trestný čin i pouhé postávání na ulicích, tancování či pískání (pokud šlo o barevné obyvatele). V této atmosféře dosud neozbrojení capoeisté začali brát do ruky bodné a sečné zbraně (především břitvy) a začínali se bránit na život a na smrt. Tam, kde předtím zanechávali své protivníky v bezvědomí, ale neporaněné, se najednou začínají objevovat jejich mrtvoly s proříznutými hrdly, případně vyřezanými vnitřnostmi.

V současné době je capoeira brazilské národní bojové umění a svou popularitou je ve své zemi druhým nejoblíbenějším sportem, hned za symbolem brazilských občanů - fotbalem. Capoeira se rozšířila do celého světa včetně České republiky. Zachovala si svou taneční formu, ve které se vyhýbání, úskoky, pády či jiné únikové techniky preferují před klasickými obrannými technikami, jako jsou kryty a bloky. Mezi útočnými technikami v capoeiře dominují kopy a podmety, které se provádějí především kruhovou formou. V capoeiře se smějí dotýkat země pouze ruce, nohy a hlava. Právě proto jsou bojovníci oblečeni v bílém, aby na jejich těle bylo vidět každé místo, kterým se dotkli země. Základním kamenem capoeiry je ginga. Je to opakovaný pohyb nohou. Její dokonalé zvládnutí je neodmyslitelnou součástí capoeiry, protože z ní vycházejí všechny pohyby, kopy a přemety a posléze se do ní opět vracejí.