Obrana proti obejmutí a kravatě

V tomto díle se zaměříme na nejčastější způsob škrcení a zároveň také nejčastější útoky pomocí zachycení. Jedná se o obejmutí ze zadu zachycení pomocí tzv. Nelsona a úchop do kravaty. Vzhledem k tomu, že tyto způsoby zachycení jsou pro útočníka vcelku snadné a především účinné, podíváme se na obranu v těchto případech trochu podrobněji.

I. Obejmutí zezadu.

Obejmutí zezadu je časté v případech, kdy se konfliktu účastní více osob. Jeden z útočníků totiž oběť zezadu zachytává, aby druhému násilníkovi usnadnil další fyzický útok. Při jiné variantě napadení může po obejmutí svého protivníka odhodit či povalit na zem. V obou případech je tedy důležitá okamžitá obranná reakce, abychom útočníkovi (popřípadě útočníkům) neumožnili pokračovat v dalším útoku.

1. obejmutí zezadu přes ruce.
   V takovém případě je nejjednodušší a vždy účinné mírně se natočit k soupeři bokem a okamžitě dlaní zaútočit na jeho genitálie. Útočník nás totiž nikdy nemůže stisknout tak pevně abychom neměli možnost se rukou na jeho genitálie dostat. Může se stát, že ani poté nás útočník nepustí. Rozhodně se však od nás odtáhne natolik aby nám vytvořil potřebný prostor pro nápřah a prudký úder loktem do břicha. Použít můžeme samozřejmě také nohy. Kopnutí patou do holeně či prudké přišlápnutí nártu nám přinejmenším připraví pozici pro snadné vyproštění z úchopu. Dalším jistým obranným prvkem je tzv. hlavička, kdy prudkým záklonem celkem snadno můžeme útočníkovi dokonce zlomit nos. Proto pozor - používat pouze v případě opravdového ohrožení.
2. obejmutí zezadu pod rukama.
   Uvolněné ruce nám umožňují daleko širší repertoár obranných chvatů. Samozřejmě můžeme použít všechny prvky jako v případě obejmutí pod rukama. Navíc se nabízí prudký úder do žebe, dále úder loktem do útočníkovy hlavy se současným otočením nebo úder pěstí s otočením a mírným odkloněním těla do strany. Nemusíme se však vždy bránit úderem. Někdy je jistější zaútočit na citlivá místa (zejména na obličeji).

II. chop do tzv. nelsona.

Tento způsob patří samozřejmě také do kategorie úchopů ze zadu. Zatímco proti obejmutí se dá snadno bránit v každé fázi je obrana proti "nasazení nelsona" silným útočníkem velice obtížné. Proto musí obránce využít největší slabinu tohoto útoku kterou je nesnadné zachycení. Vysvětlíme si jednotlivé fáze "nasazování nelsona" a patřičné obranné prvky v nich. V první fázi musí útočník své oběti nadzvednout ruce. Nejsnadnější je tedy pevně přitisknout ruce ke svému tělu. Ať už bude mít útočník jakoukoliv sílu, ve svém původním útoku už pokračovat nemůže. V případě že nám protivník ruce už nadzdvihnul, můžeme ještě stále použít jeden z obranných prvků uvedených v předchozí kapitole a to je otočení a útok na soupeřovu hlavu. Pokud je útočník ve fázi, kdy se nám už chystá zachytit dlaněmi krk, pak nám nezbývá nic jiného než natáhnout ruce nahoru a rychlým podřepem se z téměř dokončeného útoku dostat.

III. Úchop do kravaty

1. úchop kravatou zezadu
   V tomto případě můžeme podle situace využít uvedené obranné prvky proti úchopu zezadu pod rukama. Nejvhodnější je samozřejmě útok na genitálie. Soupeř nás také většinou nutí do áklonu. V této pozici můžeme snadno proměnit soupeřovu výhodu v jeho slabinu. Vzhledem k postavení těžiště útočníka je vhodné zaklesnout jeho nohu a spadnout vlastní vahou na útočníkova záda. Po pádu na tvrdší podklad jako je beton asfalt či kachličky soupeře rozhodně přejde veškerá chuť pokračovat v útoku.
2. klasický úchop do kravaty
   
   
   I tato pro útočníka výhodná pozice není samozřejmě z hlediska sebeobrany neřešitelná. Poněkud zdatnější jedinci mohou s útočníkem rázně skoncovat tak, že soupeře obejmou sníží své těžiště pod soupeře nadzdvihnou ho bokem a povalí na zem. Další možností je chycení za nohu, nadzvednutí a povalení. Slabší jedinci pak mohou zaklesnout protivníkovu bližší nohu a povalit ho na zem tak, že opět vlastní vahou padají na útočníka.