TAI-CHI

Co je tai-chi

Přestože se v současnosti tai-chi považuje spíše za léčebné cvičení pomocí dýchání v pohybu, patří svým původem mezi bojová umění. Tai-chi se řadí do škol takzvaného "vnitřního systému", který v Číně rozvinuli především Lao-c a Čuang-c. První z nich charakterizoval ve své knize vnitřní systém takto: "Na světě není nic měkčího a poddajnějšího než voda, a přece tu nic nepřekoná v tom, jak se napře na všechno tvrdé a silné, a nic nedokáže v ničem změnit! Tak tedy poddajné vítězí nad silným, měkké vítězí nad tvrdým a všichni na světě to ví, a nikdo to nedokáže uskutečnit". Přesný citát Čuanga-c zase vystihuje důraz škol vnitřního systému na správné dýchání: "Musíš se koncentrovat, neposlouchat ušima, ale naslouchat svým srdcem. Pak, aniž bys poslouchal srdcem učiň tak svým dechem. Ucho je omezeno jen na obyčejné slyšení, srdce na rozumové. Při naslouchání dechem člověk vnímá věci všestranně."

Cvičení tai-chi

Školy vnitřního systému využívaly tranzovních stavů navozovaných postem, senzorickou deprivací(využívající přísných meditačních technik), dále statickými a pohybovými pozicemi. Dvěma základy cvičení byla vůle (I) a vnitřní životní energie (Čchi). V čínské filozofii existuje ženská čchi (Jin) a mužská čchi (Jang). Nejrozšířenější školou vnitřního systému se stalo právě tai-chi.

Původ tai-chi

O původu tai-chi existují 4 hlavní teorie : Ta nejpopulárnější říká, že taoistický mnich Čang San-feng, který žil na přelomu 13. A 14. Století se ho naučil ve snu. Druhá teorie klade vznik tai-chi do období 7. Až 9. Století. Rozvinulo se pak do 4 oddělených škol: Su, Ju, Čcheng a Jin. Třetí teorie říká, že tai-chi vzniklo v rodině Čchen v období mezi 14. Až 16. Století. Čtvrtá teorie, která je nejracionálnější uvádí, že zakladatel tai-chi je neznámý a rozvoj tohoto cvičení se postaral Wang Čung-jue v 18. Století. Podle poslední legendy začal Wang Čung-jue tai-chi vyučovat obyvatelé jedné čínské vesnice, když před tím v místní hospodě pomocí svého stylu odrazil velice lehce útok několik vesničanů, kteří trénovali určitý druh místního boxu.

Princip tai-chi

Charakteristickým rysem tai-chi je zaměření na práci s vnitřní energií, podobně jako v józe. Představitelé tai-chi však věří, že toto umění je v porovnání s jógou mnohem prospěšnější. Nejlépe toto srovnání vystihuje citát ze starého spisu : "Meditace v činnosti je sto, tisíckrát a milionkrát vyšší nežli meditace v klidu". Přesto má tai-chi a jóga mnoho společného. Obě školy doplňují tělesná cvičení vnějších systémů cvičeními zaměřenými na žlázy s vnitřní sekrecí a cvičeními mysli. Do obou škol patří kultivace a naplňování těla energií čchi, upřený pohled očí, dýchání dieta apod.. I když jóga je především meditací v klidových pozicích, používá i řadu pomalých pohybů, které jsou dosti blízké tai-chi.

Úrovně tai-chi

Vlastní celkové umění tai-chi zahrnuje čtyři úrovně: sólové cvičení (kung-ťia), cvičení ve dvojicích - tlačení rukama (tchuej-šou) a volný boj (san-šou). Čtvrtou úroveň - sebeobranu lze snadno odvodit z daných pozic cvičení.

Principy tai-chi

Principy tai-chi jsou následující:

1. První, poslední a stále platný bod - student musí být naprosto uvolněn. Pozice proto musí provádět pomalu a správně. Veškerou ztuhlost a sílu je třeba vyprázdnit a to od horní části trupu až po chodidla.
2. Student musí být úplně uvolněný, dýchat přirozeně nosem jako dítě a používat k dechu spíše bránici nežli hrudník.
3. Pravá síla je pouze v ohebnosti pasu, protože pas je základem všech pohybů těla. Je to osa, ze které všechny pohyby tai-chi odvozují svou hbitost, rychlost, ráznost a sílu.
4. Nejstarší klasické spisy o tai-chi zdůrazňují, že je-li křížová kost ve vertikální poloze, pak niterná energie (čchi) se může dostávat až na vrcholek hlavy, a je-li hlava v poloze jakoby zavěšená, celé tělo pociťujeme jako lehké a mrštné.
5. Každý obranný pohyb je kruhový. Útok je záležitostí přímé linie. Je-li obrana také v přímé linii, zvítězí větší síla. Je-li však přicházející síla neutralizována kruhově, pak útočník bude poražen bez ohledu na jeho sílu.

Tai-chi v současné době

Tai-chi se v poslední době stalo velkou módou. Přesto většina znalců tradičního tai-chi tvrdí, že popularita tomuto stylu spíše uškodila a kvůli ní se ve světě většinou necvičí skutečné tai-chi. Mnozí instruktoři provozují svá cvičení a semináře bez dokonalé znalosti tai-chi. Platí to především v Evropě a Americe, kde lidé žijí odtrženi od přírody více než v asijských státech. Tai-chi také v poslední době bohužel slouží k vylepšování image lidí, kteří chtějí mermomocí cvičit bojová umění a tai-chi jim imponuje svou fyzickou nenáročností a bezpečností. Klasickým příkladem tohoto vylepšování image jsou filmové hvězdy, především Spojených států. Tai-chi má proto význam spíše pro své léčebné účinky spojení pohybů s dýcháním. Je určitě vynikajícím cvičením především pro starší nebo nemocné, ale i mladé lidi, kteří vědí, co od tai-chi očekávat.